Bolesti jsou dlouhodobě nejčastějším problémem, který pacienty k lékařům přivádí.
Aby bylo možné z široké škály možností vybrat tu nejúčinnější, je nezbytné určit příčinu a zdroj bolestí.
Farmakoterapie má nepochybně své místo během rekonvalescence (akutní bolesti) nebo výrazném zhoršení chronických onemocnění.
Ale v mnoha případech dlouhodobé užívání nepřináší větší efekt a naopak má řadu vedlejších účinků.
Po tisíciletí je už používaná fyzikální metoda využívající působení podtlaku na povrchové tkáně (vakuum terapie).
Má pozoruhodné výsledky jak u nově vzniklých, tak u déletrvajících stavů, tedy u akutních i chronických bolestí, a výsledky jsou často zřetelné prakticky bezprostředně.
Mimořádný pokrokem v této oblasti jsou nejmodernější americké elektronicky řízené přístroje Achedaway pracující s variabilním a relativně vysokým podtlakem v kombinaci RedLight Therapy , která má podle americké NASA velmi pozitivní účinek na regeneraci měkkých tkání.
BOLESTI V DŮSLEDKU ZÁNĚTŮ
Bolesti jsou velmi často výsledkem zánětlivých procesů a podtlakové techniky působí velmi intenzivní vasodilataci, která hraje při eliminaci zánětu a jeho mediátorů důležitou úlohu.
V případě starších poranění je cestou k utlumení chronického zánětu i zvýšení rozsahu pohybů v kloubech odstranění dlouhodobých tkáňových edémů (otoků).
Právě omezení rozsahu kloubních pohybů bývá následkem tkáňových restrikcí (např. jizevnatých tkání nebo fasciálních adhezí /srůstů/), které jsou příčinou bolestivých stavů.
K uvolnění takových restrikcí vedou vzájemné šetrné pohyby tkáňových vrstev, zvýšení jejich pružnosti, změkčení a uvolnění "slepených" vrstev tkání od sebe tak, aby se proti sobě mohly snadno pohybovat.
KLINICKÝ PŘÍKLAD
Jako příklad může sloužit klientka trpící chronickou bolestí beder.
Anamnéza ani vyšetření lékařem nepřineslo nic neobvyklého, avšak již první ošetření pomocí dynamické dekomprese (vakuum terapie) ukázalo na významné fasciální adheze (srůsty) v bederní krajině, včetně stop po epidurálních aplikaci léků.
Teprve na cílený dotaz uvádí, že jeden z jejích tří porodů měl obtížný průběh a skončil císařským řezem.
Asi rok poté se začaly objevovat bolesti v bedrech, ale ty přičítala častému zvedání malého batolete.
Tato informace vedla zdravotníky k pečlivému vyšetření celé oblasti břicha za pomocí velkých nástavců a to odhalilo extrémní restrikce způsobené jizvou po císařském řezu, které táhly dopředu symfýzu (stydkou kost) a působily problémy se zády.
Pomocí podtlakové metody se postupně podařilo uvolnit velmi tuhé jizevnaté tkáně v oblasti břicha.
Bederní krajina pak mohla získat zpět přirozené zakřivení (lordozu), tím snížit tlak na veškeré bederní měkké tkáně a struktury.
Série 10 aplikací začala se zaměřením na příčinu problému a pokračovala ošetřením řady kompenzatorních problémů, které se projevily v ramenou a krku, stejně jako v kyčlích, kolenech a nohou.
Samotná technika podtlakové tkáňové mobilizace (DDSTM - Achedaway ) je natolik šetrná, že např. pracovníci specializovaných klinik v zahraničí docházejí i vícekrát týdně do geriatrických zařízení pomáhat s odstraněním chronických bolestí a zlepšit pohybovou aktivitu jejích klientů.
Analgetické vakuové techniky jsou vhodné pro většinu pacientů, od malých dětí přes aktivní sportovce s jejich specifickými muskuloskeletálními potížemi až po seniory - a v podstatě pro kohokoliv mezi tím.
Kontraindikace jsou podobné, jako např. i mechanické masáže (např. onkologická onemocnění, poruchy krevní srážlivosti, orgánové selhávání, implantovaný kardiostimulátor, hemofilie, těhotenství nebo děti do 3 let věku).
Po aplikaci se doporučuje dostatečná hydratace, omezení fyzické aktivity a po dobu 6-12 hodin se vyhýbat příliš horkému prostředí.
Zkušenosti odborníků na vakuum terapii ukazují, že ji lze účinně využít k tlumení či odstranění jak akutních, tak chronických bolestí.
Při výzkumu zaměřeném na rozlišení akutní a chronické bolesti byl objeven fenomén známý jako "hyperalgesic priming", což je model přechodu akutní bolesti v chronickou.
Zjednodušeně to znamená, že poranění či poškození tkání může být provázeno zánětlivými mediátory působícími návrat bolestí o řadu měsíců či dokonce let později.
Ty vytvářejí zvýšenou dráždivost (hyperexcitabilitu) určitých nervových struktur a výsledkem je patologické vnímání bolesti.
Často jsou takové pozdní bolesti dokonce větší než při původním zranění či např. po operaci.
V některých případech primární aferentní nociceptory, které hrály úlohu v původní bolestivé příhodě, později spouští kaskádu neurochemických reakcí, které působí změny centrálního nervového systému, tzv. centrální senzitizaci.
(U tzv. alodynie se obecně považuje centrální senzitizace za hlavní příčinu bolestí, zatímco u hyperalgezie jde spíše o nedostatečnou centrální inhibici, v obou případech jsou ale důsledkem neuropatické bolesti).
Neurochemickými změnami indukovaná centrální senzitizace pak může vést - a bohužel často vede - k sympatikem udržovanému generalizovanému bolestivému syndromu.
Někdy se kruh uzavírá, když neurochemické substance vznikající na konci řetězové reakce spouští nový cyklus.
NEUROCHEMICKÉ MEDIÁTORY
Samou podstatou těchto bolestí je zánět, ale ne takový, který vidíme u akutních poranění působících zarudnutí a otok.
Pro tento typ jsou charakteristické změny tkáňových bílkovin, které postihují buněčný i mimobuněčný prostor způsobem, v jehož pochopení jsme teprve v počátcích.
Řízená dekomprese (vakuum terapie) nejen mobilizuje nejen samotné měkké a pojivové tkáně, ale přirozeně i tkáňové tekutiny.
Spočívá ale účinek vakuové mobilizace tkání (tj. redukce bolestí i zánětu) v tom, že umí odstranit zánětlivé mediátory pryč z postižené oblasti (a tak zabrání jak bezprostřední, tak později reaktivované bolesti?
Řada zkušeností tomu nasvědčuje, ale ještě je třeba rozsáhlejších studií, aby to bylo možné s jistotou potvrdit.
Musíme si však uvědomit, že princip účinku řady metod (např. i antibiotik nebo přírodních substancí) nebyl po tisíciletí znám, jakkoliv nebylo pochyb, že prostě "fungují".
Jak je již asi zřejmé, neurochemické mediátory jsou s bolestivými stavy poměrně složitě propojené.
SEDACE
Jedním z velmi pozitivních účinků vakuové terapie je sedace nervového systému.
Sedace je stav mírného útlumu CNS se zachovaným vědomím pacienta, ale je zpravidla vyvolaný farmakologicky (např. benzodiazepiny nebo jinými hypnotiky v nízkých dávkách /např. propofol/) před drobnými chirurgickými zákroky.
Je třeba mít na mysli, že ne každá bolest má čistě fyzikální základ (jako např. u poranění).
Navíc řada jiných patologických stavů (např. nespavost, autoimunitní poruchy, posttraumatická stresová porucha /PTSD/) na neurosedaci reaguje příznivě.
Když se k tomu přidá útlum chronického zánětu a bolestivých tuhých tkáňových otoků ("prosáknutí"), máte v ruce nezvykle účinnou a přitom bezpečnou cestu k úlevě při chorobách, jako je diabetes, fibromyalgie nebo roztroušená skleróza.
SYNERGIE
Podtlakovou (dekompresní) terapii je pro zvýšení efektu rovněž možné kombinovat s jinými přístupy, jako je Far Infrared záření (např. Achedaway ), tejpování, esenciální oleje nebo např. lokální analgetika.
Zvládnutí techniky a ovládání dynamické dekompresní mobilizace měkkých tkání (DDSTM) otevírá nové možnosti pro pacienty s akutními a zejména chronickými bolestmi.
Je třeba přiznat, že neexistuje žádná jediná definice např. pálivých pocitů při aplikaci, barvy stop na kůži po ní či jiných příznaků, které s aplikací souvisejí a podle kterých by bylo možné se obecně řídit.
Kupř. pálení pod kůží může přitom znamenat cokoliv od uvolnění jizvy nebo fasciálního srůsu až po vysoký stupeň lymfatické kongesce.
Každý organismus reaguje svým způsobem a je třeba se připravit na mírné odlišnosti v technice, kterou si musí každý postupně vypracovat.
Je třeba vlastní výsledky pozorně sledovat, vyhodnocovat, postupy přizpůsobovat a získávat vlastní zkušenosti.
V kombinaci s dalšími synergickými metodami je to cesta nezřídka vedoucí i ke zvládnutí jinak velmi obtížně terapeuticky ovlivnitelných stavů.
